proti včerejšku, ale podařilo se.

Alespoň v podvečer se jít proběhnout. Do Krčáku. Jako první jsem narazil na běháme na čtyřce - a podle kolemjdoucích dojmů to asi nebude to pravé. Ale uvidíme, pokud na to (jako dnes) nezapomenu, tak to možná zkusím. Ale asi mezi větší počet lehce odkvétajících žen nezapadnu.

Protože jsem asiciál a rád běhám sám, podařilo se mi trefit to nějakého závodu - běžců bylo mnoho a přes moučné značení na zemi běhali tak nějak odevšad. Zbavil jsem se jich až na "tajných" trailech, které znám z kola.

Bylo jim mnoho a v kompletním věkovém rozpětí. Jen u těch starších to občas vypadalo na hraně, jestli infarkt ano či ne - měl jsem dojem, že i závod by mě měl hlavně bavit a ne se u něj zničit. DObře, až poběžím finále maratonu na olympiádě, tak prosím. Ale zatím ne.

Podle stravy jsem zaznamenal zlepšení ve skoro všech segmentech - ale ten jeden, kvůli kterému jsem to tam nahrával, mi vyrazil dech. Na pár desítkách metrů z kopce jsem byl dnes, za světla, o půl minuty pomalejší, než minule za tmy a s čelovkou. Jako úplně nepotěšilo a musím se tam brzy vrátit a tomu času to natřít.

Nakonec jsem si dal právě ještě jeden menší okruh po bajkových trailech - a bylo to skvělé. Krásné cestičky, nikde nikdo, moc fajn. Jen pár srnek, se kterými jsme se navzájem vyděsili.

Dotočil jsem to zpět k Labuti na pěkných 12km s docela rozumným časem (na mě) - a ejhle, autobus jede až za 15 minut. No to bych tam zmrzl. Takže směr Budějovická a Pankrác. Včetně tohohle hnusu, který na kole znám moc dobře. Během (ehm) to není o nic lepší...

Končil jsem na patnácti a ten konec už nebyl moc ono. Podle času ani tak ne, ale pocitově to bylo nedobré.

Ale zase vím, že patnáctka z kopce do kopce půjde. A běh na hrad ? Počkám na výsledky z prvního závodu a pokud tam bude alepoň čtvrtina pomalejších než já dnes - Kunětická horo, tady mě máš!

abnormálně mizerné počasí a ještě je nemocný malý syn a já jsem s ním doma, tak to na sport nevypadá

do konce měsíce chybí pět dní a do sta kilometrů mi chybí dvacítka. Takže, pokud nenastane nějaké katastrofa, to padne.

Nastavený limit jsem měl dvacet. Na květen to trochu zvednu.

Jel jsem s autem na STK do Roztok. A protože jsem čekal, že to bude na dlouho, vzal jsem si běhací věci.

Kolečko přes Stříbrník, Žvahov a nahoru na LEvý Hradec bylo skvělé - napžed rozkvetlá třešňovka, dvě vyhlídky, kopec dolů ozlomkrk, rovinka kolem vody a nechutné stoupání zpět na Levý Hradec.

Překvapilo mě, že v úterý v poledne, taková odlehlá část světa - a potkal jsem dva běžce. Jsou všude.

Běh byl hodně pohodový výklus - i když jak zrovna koukám na čísla, tak se zvolna zlepšuju a pohodový výklus je skoro o minutu na kilometr rychlejší, než v zimě.

Po příchodu domů bych šel ještě - tělo si říká, že by se mu ještě chtělo nějaký ten kilometr uběhnout, únava žádná (jo, v kopci to bylo něco jiného).

Uvidím večer.

naprostá změna. Tma, čelovka a Krčák, který znám z kola. A překvapivě pohodové - včetně kopců od Labutě. Tam je lepší lehce skrytá cestička/trail, než se rvát po hlavní cestě.

Z Hrádku dolů to bylo ozlomkrk, ale strašně zábavné. Jasně, jsem z kola zvyklý na čelovku, takže mi to ani nepřišlo, nicméně pár kořenů jsem přehlédnout dokázal.

Na rovině zpět k Labuti mě potěšilo stabilni tempo - na 4km prakticky na vteřinu stejně. A protože u Labuti jsem měl teprve osm, vzal jsem ještě kus okruhu k metru, ať to dá těch deset.

Od metra jsem si pak domů dal zrychlený kilometr (což znamená asi poloviční rychlosti proti tomu, co keňané běhají jako maraton, žeano).

A lehké wtf večer na váze: snažím se, mám z čeho hubnout a půl kila za 14 dní je ... vlastně nic.

Tak jdem na druhou polovinu. A už teď vím, že pak dalších třicet dní bude stejných.

Měl jsem naplánováno mnohé. Cyklojízdu. Okruh z ní - Stromovka, Bohnice, Kbely... Dojel jsem na Smíchov a uprchl před lijákem do metra.

Odpoledne jsem si chtěl jít zaběhat - vysvitlo slunce. Než jsem se oblékl, lilo.

Alespoň večer na chvíli posilovat do parku. Ne, nezačalo pršet. Ale tak ukrutně mě to dnes nebavilo, jako nikdy. Z povinnosti jsem dal jedno kolo a pak necelou pětku poklusem domů.

Snad to zítra bude o něco lepší...

kdy se fakt nechce. Nohy bolej, jakékoliv tempo je rychlé či nepohodlné, kopce jsou dokopce... prostě všechno špatně.

Jako dneska.

Nakonec z toho bylo 10 km. Pravda, plán byl o dva míň a na konci nákup Kyblíku z KFC, ale co už.

Já na Pankráci, běh ve Stromovce. Takže na kole tam. A rozhodně ne nejkratší cestou - 22 km jen to hvízdne. Bez nějakého vzrušení nebo tak.

Běh - startovní balíček na mě nevyšel - a prý jich bylo 3500. Takže asi tolik lidí. Na start jsem doklusal tak akorát a zařadil jsem se kamsi ke konci. Už minule jsem si říkal, že je to chyba - chrti vyrazí dopředu a za nimi bude místo, takhle se musím probojovávat odyadu přes mraky pomalejších. A to s tempem 8 minut na kilometr, pěkně prosím. Ještě pozoruju, že i pět kilometrů je pro mnoho lidí limit - obecně kolem čtvrtého začínám předbíhat čím dál víc lidí. A to běhám pomalu a Světlušku jsem bral jako lehoučký výklus.

Po startu se nezadařilo organizátorům -dav se nasměroval jinam a už nešel zastavit. Takže trasy padly a na původním dělení 2/5 km vládl chaos. Podle vyslechnutých komentářů se spousta běžců dokáýe ztratit i ve Stromovce.

V klidu jsem zahnul - více méně stále v davu a hurá kolem louky k Říčce. Tam se peloton běžců ukázal v celé délce. Vlastně ne - běžců bylo daleko víc, ale zde byl největší rozhled. Ano, peloton se táhl od nevidím do nevidím plus kus dál.

Doklusal jsem do cíle a plynule navázel přeběhem Stromovky. Protože zkrácená trasa měla odhadem 3-4km, dal jsem si ještě jeden okruh a ukončil to na klidných 8km celkově.

Pak nasednout na kolo a oklikou přes Palmovku a KArlín (a Nusle a Jezerku :) domů.

Jen při průjezdu Prahou jsem si živě představoval tu svini, co sedí v dohledovém centru, sleduje mou jízdu na kole a schválně mi přepíná semafory na červenou před nosem. Tolik jich, to nemohla být náhoda.

nevím, jestli jsem to včera přestřelil nebo bylo něco jiného blbě, ale dnes jsem nefungoval. Kromě nošení malého na zádech, ale to se úplně nepočítá :)

V parku jsem

• zmokl
• svítilo na mě slunce
• sněžilo
• fučel severák
• a všechno mezi tím

Minus deset vteřin na schodech. Proti včerejšku. Tepovka 170 nahoře. Uch.

Dnes výbeh podle vody, za končený na osmém kilometru schody z Podolí na Kadčí hory. Bylo to drsné, ale podle Stravy jsem za měsíc sportu ukrojil na tomhle segmentu 20 vteřin.

Za mě dobré.

Nešlo to úplně podle plánu. Nedařilo se mi držet jídelníček (největší průser), ke konci týdne bylo aprilové počasí (menší výmluva), kdy než jsem se oblékl, tak začalo pršet a do toho se mi nechtělo.

Na druhou stranu 25 km běhu, 80 na kole a nějaké to posilování taky nevidím jako špatný výsledek.

Horší je váha, která se nehnula (a že mám z čeho schazovat). Od zítřka trochu přitvrdím s jídelníčkem.

když se jede k rodičům, jde sportování stranou. A stejně jsem pauzu potřeboval

Noční běh pro Světlušku 2017 ve Stromovce. Jdu.

v parku se cvičí skvěle. Jen škoda, že vzhledem k pozdějšímu času a volnému pátku, se cvičiště zvolna promněňovalo v dětské hřiště. Bylo to tak tak na hraně, ale nechci vidět, jak to tam bude vypadat odpoledne.

Běžecké škola Prahy 4 mě zaujala. Ani ne tak hromadné pobíhání, ale možnost, že mi někdo povolaný řekne, co při běhu dělám špatně (či bych mohl dělat lépe), běžecká abeceda naživo...

Láká mě to, láká. A mám to za rohem a v případě nespokojenosti jsem do Krčáku chtěl jít běhat už před nějakou dobou. A traily z kola by byla  radost běžet. Některé.

Nu, před Velikonocemi jsme nestihli poslat pohledy Českou poštou (tedy - my bysme je poslat stihli, ale pošta by je nedoručila), takže kolo a výlet po Praze. Rozvezeno vše, najeto průměrných 40 km.

Jinak včera a ráno byl v plánu běh či venkovní posilovna, ale lilo jak z konve. No, taky výmluva

na kole sice jen 20, ale Krčákem a převážně do kopce - na Hrádek a tak. Protože bylo po dešti a jako downhill by to klouzalo, tak raději kardio při stoupání.

A co ten večení relax ?

Mizerné počasí. Původně plánovaná brusle ne (pršelo), pak alepoň běh (lilo) a na kettlebell už bylo moc pozdě (a nechtělo se mi).

Hromada výmluv.

Když už, tak už - večer do parku. Jen dvě kola s během a docela mi to po dnešku stačilo.

Po běhu vzít kolo, běhací boty narvat do malého cykobaťůžku a zpět. Prvních pár metrů mě převědčilo, že pojedu hodně krátkou variantu. Skoro tu samou, jen o něco rychleji.

Jo, a stále jsem nevymněnil přední brzdové destičky. Nato, že se zítra chystám do Krčáku...

Dopoledne jsem si běžel pro kolo - ano, z Pankráce do Bubenče. Buď MHD, nebo poklusem. Takže poklusem.

Vybral jsem prakticky nejkratší trasu - z Kafčích hor po schodech  (hele, koleno není 100%, tak ho nebudu trápit kopcem dolů) a po nábřeží na Kampu a CHotkovy sady nahoru.

Bežel jsem hóódně pohodově, tudíž jsem naplnil logo blogu: Proletět zlehka desítku za 28 minut umí kdejaký Keňan, ale máknout si na ní přes hodinu, to už chce pořádný výkon a charakter! A ještě jsem pár minut k tomu přidal. Ale zase vzhledem k zdravotnímu stavu jsem spíš příjemně překvapen, že jsem to vůbec dal. 

Nábřeží dnes nebyla nekonečná planina a docela to ubíhalo. Skoro bych řekl víc, než pak rozmanitá Kampa.

Boty dobré, svaly taky, koleno drží, achilovka se ozvala krátce - dobré to bylo.

Když už nic jiného, dopřál jsem si nové boty. Adidasy.

První dojmy ?

Měkoučká bačkůrka, možná až moc. První kroky byly, jako bych běžel v molitanu nebo blátě. Plus není žádný trest v podobě bolavých nohou pži došlapu přes patu.

Po pár kilometrech jsem si zvykl - a navíc jsem stejně běžel hlavně po trávě. Aneb jak zkombinovat ne 100% koleno a běhání.

Dal jsem si lehoučkou pětku a jak koleno, tak kotník nebolí - takže cíl splněn: asi běhat půjde.

Časy byly příšerné, to je snad jasné.

jasně, třešeň to není, bůhví, co je to za ořešák, ale prostředí je to luxusní :) No jo, byl jsem cvičit.

Nejsem nadšenec do různých challenges, ale mm jednu soukromou: dalších třicet dni:

• dopoledne cvičení v parku
• odpoledne kolo, brusle, běh, kettlebell

srovnat stravovaní

• pravidelně
• vydatné snídaně
• vyházet cukry

A uvidíme dvě věci

• jestli to vydržím
• jak mi po měsíci bude.

3...2...1..Start!

u důchodců. Potmě, ale v příjemném teple 16C. Dnes jen dvě kolečka a kvůli kolenu méně běhu, ale vcelku to stačilo.

Když mám váhu, která mi ukazuje od 80 do 120kg a z několika pokusů se ani dvakrát neshodne na stejném čísle, tak naprosto přesně vím, na čem jsem...

Ani jsem to dnes nečekal, ale dostavil se hlad/absťák po kole a už v sedm večer jsem vyrážel. Chotkova, přes Smíchov na Černošice a zpět.

Jelo se mi skvěle - a poměrně rychle. Dobrý pocit potvrdilo nahrání trasy do strava.com - pár osobních rekordů, ze kterých si vážím nejvíc uphillu na Letnou - což je masakr za jakýkoliv čas.

celý den se snažím přesvědčit, že ten studený vichr není tak studený, že se mi nechce spát a tak.

Nepovedlo se.

v obráceném směru. Výsledky jsem nahrál do Stravy - a není to tak tragické, jak jsem se obával.

Skoro celodenní hraní s malým synem, nošení na koni, na zádech, zvedání... fakt je to proflákanej den ?

Odpočinkový den

Pražské věže byly fajn, ale to neustálé nasedání a sesedání a tak - chybělo mi projet se. Takže směr Zbraslav (málo kopců, dá se držet tempo...).

A to jsem si dal.

Cyklostezka zarvaná kolaři, pejskaři, bruslaři, kočárky... tuhle trasu na horském kole jezdím 28-30 km/h. Což je moc rychle. Takže brzdění, předjíždění, zrychlování... Daň za jízdu za světle a teple.

Nakonec ještě Nerudovku nahoru a bylo.

Orientační závod. I když - spíš než závod společenská událost. Vyhrává každý, kdo se zúčastní - a vyhrává odpoledne v Praze na místech, o kterých ani netušil.

Na startu (či při registraci) se fasuje mapa s body, které je třeba navštívit a označit v kartě kontrol. Plus druhý papír plný otázek (jak se jmenuje rybníček, číslo nejbližší lampy, koho mají ve znaku...).

Rozsah byl od Tróji do Košíř - takže kolo. Přes Stromovku je to pohoda, v Botanické zahradě se šklebili, ale nakonec mě i s kolem pustili (a já se choval moc slušně a tlačil), Trojský zámeček taktéž.

Odtamtud směr Střešovice - takže Jugoslávských partyzánů, Kulaťák a nahoru Střešovickou. A jéjé - jedne kontrola tam je na místě až po obědě, takže tam pojedu ještě podruhé. Odtamtud to Břevnova ke klášteru. U Vojtěšky zase pěšky, mniši to nemají rádi. A hned do kopce na Větrník (jediné místo, které jsem neznal a hledal).

Pokračování do Košíř - sjezd Motolem a už se šlape nahoru k rozhledně. Místo plánovaného dojezdu Národní divalo / Novoměstské radnice zpět do Střešovic. Kopec přes Strahov není tak úplně nejzábavnější, co jsem kdy zažil, ale jet se dá, samozřejmě.

Ze Střešovic si to dávám na Pohořelec a kolem Hradu Nerudovkou dolů. Jo, přední brzda je vydřená na kov, destičky budou nutné.

Národní Divadlo chytám ve chvíli, kdy je čas na odpolední představení - jedním vchodem chodí svátečne upravní lidé, druhým zpocení turisté.

Konec na Novoměstské radnici. Moc příjemné odpoledne, během kterého jsem najel skoro 40 km jen po Praze.

Jel jsem se registrovat na Pražské věže (report zítra) - a samozřejmě po rovině to nešlo. Nerudovka dolů, Petřín nahoru (kus nesení kola a přelézání zdi, ehm), Nový Strahov (označení kdysi bruslařského downhillu), Radlice, Děvín, Baranďák - a šup do Podskalí, kde jsem si úspěšně vyzvedl mapu, dotazník plus pár dalších na zítřejší závod, který, jak se zdá, alespoň trochu nahrazuje Cyklosvítání.

Cestou domů ještě Nerudovka nahoru a bylo to.