Pár posledních běhů mě vyděsilo mou pomalostí. Co na vzdálenost si stěžovat vcelku nemohu, ale je to pomalé.

Plán je začít zrychlovat. Půl minuty na kilometr pro další měsic pro všechny běhy a uvidíme, jak to půjde dál.

První vlaštovka byla dnes ve Stromovce - pětkový okruh za 5:42 na kilometr (hroch, pořád to opakuju) byl úplně v pohodě a šlo by to i dál.

Jasně, osobáky mam ještě jinde, ale celkově by se mi zrychlení líbilo.

byl spíš záminkou po včerejšku vlézt do výřivky.

Hlavně když v Tróji není lávka a jen oklika na další most znamena 4km navíc.

Ale běželo se dobře. Tak do 22 kilometru. Odtamtud to bylo už na houby a plánovaných třicet nepadlo ze dvou důvodů:

• už jsem nemohl a nebavilo mě to
• pamatoval jsem si, že chvíli po celé mi jede vlak zpět.

Možná bych to na těch třice dotáhl, ale jsem rád, že to dopadlo takhle. Mohu se hýbat, nic mě zvlášť nebolí a tak.

Mám ale deprese z běhu - sice daleko, ale pomalu, moc pomalu. Sice na segmentech mám osobáky (rychleji než předtím), ale půlmaraton o půl hodiny za osobákem je tragédie (jako jo, šetřil jsem se, ale stejně).

Vypadá to, že běhám pomalu a daleko, ale taky blízko a taky pomalu. Prostě že postup stojí za houby. A že s tím budu muset něco dělat. Zařadit rychlé tréningy a delší trasy zkusit ve vyšší rychlosti (což je tak o půl minuty na kilometr).

A v nejbližší době (po zotavení) si zkusit půlmaraton na čas.

grilovaného masa, nechat to odležet do jedenácti v noci a pak si odklusat pětku ve Stromovce ?

Hotovo...

Dnes jsem měl v plánu osobák na kilometr. A když se něco plánuje, tak něco nevyjde, žejo.

Mám vybraný krásný úsek, lehoučce z kopce, radost pohledět. Ale když už jsem byl na začátku, hlava i nohy říkaly, že to bude špatné.

Zkusil jsem to rozběhnout, nikoliv na maximum - a bum: pár stovek metrů a konec. Výrazně jsem zvolnil a přešel do indiánského běhu - chvíli rychle, chvíli pomaleji. Na hodinkách jsem si kontrolovat tempo a vůbec to vypadalo tragicky.

Výsledek ?

Za osobákem na kilometr jsem zaostal o šest vteřin. Co ? S tím zpomalovaním a tak ? Sakra, jak jsem to vlastně běžel ? Nechápu.

A jako bonus z toho vypadl osobák na jednu míli -což jsem neplánoval a tak nějak ani nevím, jak jsem k tomu přišel.

Ve výsledku tedy bude chcít zaměřit tréning nejen na vzdálenost, ale i na rychlost. Intervaly, zrychlování... Nebo to, co běhám teď, zrychlit. Ono o půl minuty na kilometr bude na delší vzdálenosti slušná výzva.

Po Milešovce to chtělo, překvapivě, dva odpočinkové dny. To jsem nečekal.

Ale dnes už v plném provozu - odpoledne plavání a večer jsem vměstnal běh mezi dva deště. Čekal jsem, že zmoknu, tudíž jsem jen kroužil po letenském oválu a co okruh, to zrychlení.

Čísla jsem moc nesledoval, ale potěšilo mě, že cestou domů 6:30 je pomalé a 10km včetně rozklusání a doběhu je +- hodina.

Kde se vzalo, tu se vzalo, já pod Milešovkou.

Stručně: je to fakt drsnej kopec. Fakt.

Petřín běhám vcelku na pohodu, ale tohle jsem nečekal. Dva a půl kiláku stoupání, kde není šance vydychnout, stále do kopce. A nahoře se profil ještě zvedá. Tedy, segment je jen kilometr a něco, ale já běžel už z Milešova. Vlastně jako Petřín, jen jednou tolik do kopce.

Cesta samotná je v pohodě - lesní cestička, občas kámen, nic náročného. Horko. Teklo ze mě neskutečně. Kopec.

To všechno dohromady je děsivé.

Milešovku jsem dal, ale bylo to na hraně. Běh dva a půl kilometru a měl jsem vystaráno na celý zbytek dne.

A poznámka pro příště: k přístřešku dojít a rozběhnout se až na segmentu. Půjde to lépe.

Druhá poznámka: patří mi pěkné 69 místo v žebříčku a na prvního ztrácím přes osm minut. První má maraton za dvě dvacet...

Vlastně ani ne osobáky, jen nejrychleší v několika segmentech. Stěžoval jsem si, že na Rohanském nábřeží je to pořád pomalu.

Tak jsem zabral.

Výsledkem jsou mé nejrychlejší časy asi ve dvanácti segmentech.

Nic, co by ohrozilo hroší tabulky, ale stejně potěšilo.

jede se na ne do Měchenic, ale na Slapy. Takový ten rodinný život, pláž, stavění hradů se synem a tak.

Skoro se nenašel čas na dvě čtyřstovky od bójky k bójce...

Ale jinak je to na té pláži slušné peklo.

Ano, v podvečer jsme grilovali, masa jsem si naložil... takže první vítězství bylo, že jsem vůbec vyběhl.

Druhé byla pětka těsně pod šest na kilometr. Jednak mám pocit, že se stále jen plahočím a tohle je rychlé a jednak, že večeře zůstala uvnitř...

Na zlepšení sprintu podle kolejí jsem pomyslel - a rovnou zavrhl jako děsnou pitomost.

Nočně večerní patnáctka. Hele, všimi jste si, že v děvět večer je už tma jako v pytli ? Sbohem léto, ahoj podzime. A i když to zatím nevypadá, už je ve vzduchu, mrcha.

Stromovka, Rohanské - jak to sleduju, je to pro mě podobně zakleté jako Stromovka samotná.

Na hromadu lepších časů by mi tam stačilo 5:30 na kilometr, ale tradičně se vleču o minutu apůl pomaleji. Cesta je prach a štěrk a udusaná hlína... Jo, takhle to tam vypadá a nemám motivaci tam zrychlovat.

Takovou blbost, jako je výběh Nerudovkou na Hrad, to jo a s nadšením. Ale zrychlit na rovině, to zas ne.

Mimochodem ve Stravě někdo vytvořil segment "Nahoře je Starbucks", který začíná Malostranskou mosteckou věží a končí právě u Hradu. Cel8 Nerudovka a tak. Teď o něm vím, budu se překonávat.

Vlastně když se dívám do statistik ve Stravě, tak kopce mi vždy šly - neboli ti všichni, kteří mi utíkají v časech na rovině, mi v kopci, řekněme na Petřín, utíkají výrazně méně.

Včera byla pauza, nějak mě pobolívá koleno, ale dneska jsem ho na procházku vytáhl. Stejně jako převčírem po Stromovce a zkusit zlepšení na sprintu kolem louky.

Bylo zase jako v prádelně, jediné pozitvum bylo, že jsem si vzal čelovku.

A co sprint ?

Zlepšení z 1:28 na 1:12 na 300m úseku.Yačátek jsem podcenil, konec už nemohl. Ale jako pro hrocha je fajn, že tam byl kus 3:10/km, což je pro mě něco jako nadzvuková rychlost a rekord ever. I na těch pár metrů.

Vyklusat a hotovo.

A stejně mám pocit, že je to teď nějaké na houby. Že běhám kratší trasy za delší časy a nikam to nevede.

V poledne dvanáctset metrů plavání v zátoce, vyhýbání nevrlým rybářům a tak, odpoledne další pětistovka na Ždáni a večer pětka ve Stromovce.

Tam mám radost z úseku za Psí loukou - jen tak pro legraci jsem si zrychlil, vím, že by to šlo lépe a ejhle - čas na úrovni PR na kilometr a dvousté místo z dvanáctiset.

Není špatné, na to, že jsem vlastně rychle neběžel :)

Chtěl jsem si zaběhnout až na přehradu - ale bylo málo času, respektive moc hodin a když jsem vyběhl na silnici k přehradě, začalo se šeřit a pod stromy už nebylo moc vidět. A navíc jsem si ani z Prahy nevzal reflexni pásky a blikačky.

Otočit na Slapy a alepoň jsem si vyběhl až nad Štěchovičák na benzínku.

Cestou dolů jsem pak potkal dvě srnky, pár zající a v dálce na poli (kterým jsem si krátil cestu) dva divočáky. Pak že je běhání osamnělý sport.

Po včerejších rekordech jsem si jen tak zaběhl zakroužit na Letnou. Vlastně nejzajímavější na tom byl ohromný reflektor, který svítil na připravená atrakce na Prague Pride - a vždy celou jednu  část okruhu totálně oslňoval.

Když jsem je tu nakousl, tak se dívám na ty časy - a chvílema mi to za rok přijde pěkné zlepšeni (desítka o osm minut, pětka o čtyři, kilometr o půl minuty), pak na to zas zírám a říkám si - to jsou časy dost na hovno.

Vlastně nevím. Hlavně že mě to baví a že jako hroch někam doběhnu.

Vlastně pokaždé, když vidím někoho, kdo se dře na pomezí chůze a běhu, tak mu strašně v duchu fandím - vstal a začal něco dělat.

To byl zase blbej nápad. Celá den 33C, slušná vlhkost a koho nenapadní jít do Stromovky zkusit osobák na pět kilometrů ?

Rozklus dobrej, ale pak (zpětně podle časů) jsem neodhadl začátek a tím pádem vypustil konec - stačilo běžet o půl kilometru v tempu dál a osobák byl. Stane se.

Dva extrémy

• poprvé jsem zažil, že funkční triko nestíhalo odvádět pot
• upozornění na tep 175+ se mi rozsvítilo na druhém kilometru a v podstatě svítilo až do konce.

Co se podařilo ? Osobák na dvě míle, nějaké segmenty ve stravě. Ta pětka mi utekla o dvacet vteřin, což je o to víc k vzteku, že právě první měřený kilometr byl o těch dvacet vteřin pomalejší. Poučení pro příště: až to bude dost daleko, tak ještě chvíli na maximu zdrhat.

Ale co - aspoň je zase zápis do hroších tabulek.

Takový malý tréning na plánovaný triatlon. Ne závody, jen tak soukromně.

1200 v bazénu a pak desítka poklusu. Dobře, to plánovaného olympijského mi kus chybí - 1.5 vody, 40 na kole, 10km běhu, ale základ by to byl. Ehm. S tím, že tyhle multi varianty jsou na vyšťavení daleko účinější, než samotné běhání nebo plavání.

Zatím odhadovaný čas by mohl být kolem tří a půl hodiny - ale od stolu se navrhuje dobře. Což je skoro jen dvakrát tolik, co ti nejlepší. Beru ale jako výzvu jen to dát celé.

Tu desítku jsem běžel ze Šutky přes Palmovku na Staré město - a jak mi to vycházelo, tak do půlky Karlova mostu. Byl jsem tam v jedenáct a na mostě byla hlava na hlavě - kde je zimní lovení rekordů, teď jsem musel přecházet do kroku jen abych prošel.

Nakonec jsem si v Mekáči koupil Colu a na Malostranském náměstí je vydýchával a relaxoval při chroupání ledu.

Fajn večer.

Stejná trasa, jako v sauně. Asi o sto stupňů méně. Minule jsem lezl po hubě, potil se a nemohl.

Dnes jsem se vznášel, ani se nezadýchal a tempo bylo ukrutné, osobáky padaly jak listí na podzim.

Ale hovno! Na 14 km zlepšení o 10 minut...

S rodinou a znýmými v aquaparku, ale utrhl jsem se alespoň na 500 metrů.

A dostal mě borec vedlejší dráze, který za sebou vlekl síťovaný trychtýř, který ho brzdil. Uf...

Bohužel na opravdové, ale po dešti v rozpálených ulicích. A jako bonus stoupání Hradčanská - Střešovice - Ladronka. A že takových pět kilometrů stále do kopce za to stojí.

Lilo ze mě, málem ještě než jsem vyběhl.

Otočka na Ladronce a ještě volněji (to tak, zlikvidovat si kolena cestou dolů) zpět. Mám radost, že po pár horkých dnech, kdy nešlo dělat nic, mám trochu pohybu.

tohle nemá na běh cenu. Odpoledne se synem na Šutce, po krk ve vodě mělo. Stránky sice hlásily bazén zaplněný po střechu, ale nakonec jediná fronta byla k občerstvení  a bazén byl skoro prázdný.