* nechal si vysvetlit muj xiaomi mi band, k cemu to je. Podle nej k nicemu
* zminil jsem, ze si chci koupit sporttester (asi toho forerunnera 35) - mala gps, sledovani tepu. Naco gps, snad vim kde bezim, sledovani tepu (natoz zony) jsou na nic. A proc vlastne chci sledovat vykonost, k cemu mi to bude.
* protoze jsem byl behat, zminil jsem, ze si vysledky nahravam na web a pro tenhle mesic jsem cca 17000 ze 120000. ( za me a tluste hrochy win). A co jako ze se potrebuju porovnavat s ostatnima?
* ze jestli si chci porovnat vykonost, at si zabehnu nejaky zavod, 10 nebo pulmaraton, ze vic bych nedal.
* ze jsem za vecer (po te desitce) vypil krabici dzusu (byla nacata, tak pulka) ze jestli vim, kolik je v tom cukru.
* pohled kdyz jsem odchazel behat (triko, boty, kalhoty) s tim, ze jsem vybavenej lip nez Bolt a k cemu mi to je
* ze na (zadnych) zavodech nebudu prvni, protoze kenani a klidne muzu bejt i posledni, hlavne kdyz se zucastnim.
* Jo a ze hlaseni vzdalenosti / tempa z mobilu nepotrebuju, protoze vzdalenost vim a tempo snad poznam.
* nejaky strukturovany trening, intervaly a pravidelnost - k cemu mi to bude

Jako pripada vam to jako maly peklo na 15 minut hovoru?

Odpoledne procházka a v podvečer dorazit těch 200. Pole, louky, silnice. Focení. Bežet zlatou záplavou listů je skvělé.

Míň skvěle, že na mě něco leze a posledních pár kilometrů bylo docela utrpení.

Po té rychlé desítce mě nohy bolej, takže je nebudu týrat. Oblíbené kolečko přes Nuselák a Náplavku, hodně volným tempem.

Po delší době pomalých výklusů, snad pod dojmem včerejšího rychlého běhu, jsem šel / běžel otestovat, zda jsem rychlejší.

Takže Jeremenkova dolů na rozklus (a protože jsem nestihl bus, tak i nahoru jako výklus) a po nábřeží ke skateparku v Braníku na jedné straně a k Mánesu na druhé.

A výsledek ?

Hroší čas: desítka poprvé pod hodinu - a to rovnou na 56 minut. S tím se svezlo i vylepšení pětky na 27 něco málo. A jako obvykle - dalo by se ještě dál, ale byl pozné večer a neměl jsem s sebou piti, gel ani peníze a to je na patnáctku a ještě v tempu na houby.

A samozřejmě se s tím svezly i osobní rekordy ve Stravě na celé trasy. Na to, že se mi nechtělo, to byl příjemný běh.

Přes Nuselské most na Karlák, k Mánesu a po nábřeží do Podolí. S tím, že od Mánesa jsem zrychlil na (pro mě neobvyklé) 5:30 na kilometr a vydrželo mi to 2x 3km.

Pankrác- Zbraslav - Černošice - Národní divadlo - Václavák a domů.

Jediné, co stojí za zmínku, je průmer 25,9 km/h - který tentorkát výjezd na Pankrác moc nesnížil (ještě na Újezdě to bylo 27+km/h)

Dopoledne na kole na Letnou, večer běh do Bubenče. Kolo 25, běh 15.

Au.

Původně jsem si chtěl dát první závody - ale když jsem vyštrachal výsledky, tak i ten poslední, šedesátiletý účastník, měl loňský čas na úrovni mého sobního rekordu na 6km a na prvních závodech být posledni, to mé sebevědomí fakt nepotřebuje.

Takže místo závodů jsem si jen šel obrkoužit Krčák. Dva okruhy byla v klidu, i když na konci druhého jsem toho měl tak akorát - dvacítka terénem je o dost horší, než na rovině. Zažito na vlastní nohy.

Cestou jsem potkal závodníky - a jsem moc rád, že jsem se neúčastnil. Metelili dolů rychlostmi, o kterých se mi ani nezdá.

Chtěl jsem si napravit chuť z Hrádku dolů - v prvním kole jsem to vzal maximální rychlostí, co z kopce šlo - a gps či měření segmentů to nějak nedalo a spočítalo mi to pomaleji, než druhé kolo, kdy jsem vyklusával a ještě pouštěl kolegyni běžkyni nahoru... zase je důvod se tam vrátit a stáhnout čas.

Měl to být lehounký výklus. Ale jako obvykle to nevyšlo. Po tramvaji nahoru na Barandov, přes vilovou čtvrť do chuchelského háje a zpět k Barandovskému mostu.

Vojta běhá (nechci napsat blbě) nedobře - rychlý běh a pak musí přejít do chůze. Vlastně pořád trénuje výbušnost a krátkodobý výkon, zatímco já výdrž. Takže on mě na krátkou vzdálenost předběhne kdy se mu zachce, zatímco já jsem na desátém kilometru odpočatý a on už volá sanitku.

Pomalý výklus - pche. Pak mi u něj Strava napsala jeho několik osobních rekordů (1míle, 5km a tak...), takže ač jsem se držel zpět a pomalu (celkově skoro 8m na kilometr), bylo to na něj rychlé.

Ale až tak moc si nestěžoval.

to měl být. Nakonec půlmaraton nebyl - ale spíš kvůli trasa - přes Železniční most se mi běžet nechtělo a jinde bych musel kroužit bůhví kudy, takže jsem to zalomil na osmnácti. Aspoň budu zítra víc odpočatý.

Jo, a mimochodem, zase se zelpšovaly časy - na 10 mílí a 15 kilometrů. Oba skoro o minutu.

Jel jsem kolem Rané. A protože kopec znám jen podle jména, tak proč se nepodívat nahoru ?

Vzal jsem to přímou cestou nahoru - a je to nechutnej krpál. Ale s nádherným výhledem.

V životě každého běžce nastane chvíle, kdy si koupí elastické kalhoty na běh a pak si před zrcadlem uvědomí, že v nich bude potkávat nejen cizí lidi, ale i sousedy a známé.

Škoda Pankráce, všechny doběhy domů jsou do kopce.

Dneska na Vyšehrad, přes most do centra k Mánesu a po nábřeží zpět. Proti větru.

To tolik nevadilo, ale že na schodech na Kavčí hory nesvítí už dvě lampy je na houby - místo lovení času tam ručkuju po zábradlí v absolutní tmě.

Sice zdraví není stoprocentní, ale asi se z toho nic nevyklube - takže desítka přes Stromovku, Palmovku, Rohanské nábřeží a na Letnou.

Moc mě těší, že tenhle volný výklus udejchám nosem, běžím v klidu a ač se neženu, zrychlil jsem -přehled osobních rekordů na Stravě budiž mi svědkem

No, zkusil jsem si dát kolečko, dvě, na důchodcovských strojích. Jak mě to nebavilo... Takže jsem nakonec, začátek choroby sem, začátek choroby tam, dal pár kilometrů poklusem.

Nevím, jak najít motivaci jen ke cvičení. Hlava by dělala něco zajímavějšího...

.

Dnes byla na Stravě výzva o co největší počet uběhnutých půlmaratonů celosvětově. I pauzu jsem si včera nechal. A taky od včerejška na mě něco leze.

Takže byla možnost odběhnout to a s velkou pravděpodobností padnout na rýmičku nebo podobné nastydnutí, nebo se na to vykašlat, dva tri dny se dávat dohromady a fungovat dál.

Bylo to těžké - ale nechal jsem tu dvacítku plavat. Ale dost mě to mrzelo, to zas jo

právě začíná. Večerní kolo a tma skoro od začátku. Vlastně jen Černošice a zpět - hodně jsem běhal a zanedbával kolo. Takže bolavé nohy. A stejně jsem se jel jen projet a nehonit časy...

Jeden ze skoro biatlonů. Během přes Prahu pro kolo, zpět na něm.

Jo a po desítce běhu a dvacitce na kole zkoušet pokořit rekordy ve výjezdu na Pankrác není ten nejchytřejší nápad.

Zapršelo. Skrz naskrz, po pár kilometrech zpět autobusem.

Měl to být relaxační výklus po půlce. Že se podívám za kamarádem do Chuchle. No to jsem zase něco vymyslel. Tam sedm kilometrů a pekelnej kopec na závěr, cestou k němu dalších šest a kopec, na Pankrác jsem se vyvezl autobusem a dorazil to dvěma  od autobusu. 

Takže relax jak blázen na 15.5km s dvěma výživnýma kopcema. A ještě když jsem je oba zadal do Stravy, tak je neběželo mnoho lidí a výsledky podle toho vypadají. Hájím zadní pozice více než úspěšne.

Jinak kamarád v praxi předvedl začátečnickou radu "když myslíš, že běžíš moc pomalu, zpomal". Sám přiznává, že, ač sportovec, dá tak kilometr v kuse a pak kus chůze. No bodejť by ne, když mě hnal poměrně rychle (já chtěl dneska vyklusávat, pamatujete ?) a on na delší běhy není zvyklý. To se to pak dělají pauzy a ne to moje "pomalu a daleko".

Ale kdo jsem, abych mu do toho kecal.

Jako každý měsíc alespoň jedna dvacítka (jak to vidím, tak tenhle měsíc se to bude zvedat). ALe kudy oběhnout půlku Prahy ?

Směr Braník, Lahovický most a zpět až do centra.

Pořídil jsem si malou čelovku, protože současná je skvělá na kolo, ale na běh zbytečně velká a těžká - a na těch pár metrů tmy stačí malé blikátko.

Takže jsem startoval v devět a i s MHD dopravou domů jsem doběhl krátce po půlnoci. Jako, mohlo by to být i lepší, třeba za světla, žejo ?

Běželo se mi hodně v pohodě - nic jsem neplánoval a když jsem byl za polovinou a pořád to šlo, nebyl problém lehce zrychlit. Všechno jsem v pohodě udýchal nosem (dobře Lahovický most ne, ale tam se zase skvěle beží na kovovém roštu - je to jako v mechu a kapradí), krize nedorazila a na výsledku ze Stravy jsem se sám divil, jak to pěkně odsýpalo. Takže hroší časy se posouvaly.

 Jo, a další mě čeká v rámci Strava challenge v neděli

V nějaké slabší chvilce jsem si koupil boty Lotto Speedride. Nu, první výběh za mnou a co teď s nimi ?

Blbě tvarovaná vložka mě dřela už v předsíni, takže byla nahrazená něčím vychytanějším ani s nimi to nebylo nic úchvatného.

Bota tvrdá a po čase se ukazuje, že úzká. Po osmi kilometrech mě brněly nárty, pak se to ale nějak srovnalo.

Tlumení mizerné, drop malý - to jsem v obchodě z popisku nevyčetl.

Na druhou stranu stály pár korun a na vlhkém asfaltu docela dobře drží.

Na kratší běhy to snad půjde, uvidím, jak se rozšlápnou do šířky.

A to není nutně špatně. Snažím se běhat a udejchat do celé nosem, takže (zatím) logicky zpomaluju. Ale docela to jde - dám si desítku a ani se nějak zvlášt nezadýchám (jasně, výběh na Pankrác je něco trochu jiného). Cílem tedy jsou delší trasy (20+, výhledově příští rok maraton) tak, aby mě to nezabilo.

A rozhodně ne takhle.