Jen relaxačně na kole něco krašího - ale na 40 km jsem 4x lepil...mám dojem, že kromě montování kola jsem snad nic jiného nedělal.

A to to bylo přes centrum, Černý most a Kbely...

chata a plavání

Jel jsem z Prahy přes Kralupy na Říp, otočka na Mělník a přes Neratovice a Kbely zpět.

Ale nejhlubší dojem zanechal Řip. Nějaké zvěsti, že je to do kopce, jsem zahlédl na netu - ale realita ? Tvl, to je nejhorší kopec, co jsem kdy jel včetně různých výjezdů po hlíně a stoupání Vítkovice - Zlaté návrší. Fakt.

Není dlouhý, tak kilometr a něco, ale krpál od začátku do konce, nikde se nedá vydechnout. Podle Stravy má hodnocení 4, stejně jako Petřín - ale to raději třikrát dokola Petřín.

Lidé (alespoň dnes) fandili ze všech sil a když jsem se vyškrábal nahoru, hned mě hlouček cyklistů zpovídal, jestli jsem to dal.

Ano a ne. Hned na začátku mi spadl řetěz, takže ne. Všechno další ale ano, takže jo. Vyberte si. Prostě 20s pauza. To bylo nahoru.

Dolů jsem stál na brzdách - ani tímhle směrem se to nedá pořádně jet. Ale příště už budu vědět, do čeho jdu a zaútočím na rekord. Alespoň osobní :)

Ostatní bylo v pohodě -sluníčko, vítr, 112km, jízda v pohodě.

Po dešti a flákání jsem se šel proběhnout. S tím, že se jdu servat. CHotkovy sady dolů a hned zámecké schody nahoru. Otočka, sejít a směr Malá strana. Kolem anglického velvyslanectví nahoru a druhé zámecké schody. Uff. Od vyhlídky Pražského hradu dolů k Úvozu a tamtudy nahoru až k rozhledně.

Uff.

Sejít po schodech zpět na Malostranské náměstí (běh z tohohle kopce ? To se rovnou můžu objednat na další operaci) a poklusem na Újezd.

Odtamtud tradiční cesta až k rozhledně.

Uff.

Pak už jen seběh přes Prašňák a bylo to.

Co tak dělat, když se v noci venku čerti žení ? Jít běhat.

Lilo jak z konve už když jsem vybíhal. Po chvíli se počasí trochu uklidnilo, aby to pravé přišlo na Trojské lávce, nábřeží a Mostu barikádníků, kdy lilo vodorovně a ve světlech pouličních lamp to bylo boží dopuštění.

Bylo to skvělé.

Nikde nikdo, jen já a běh. A louže. Cože, vyhýbat se jim ? Zbytečné.

Sucho ? V botách ? Pod bundou ? Ani náhodou. Že je zima ? Tak zrychlit.

Bylo to skvělé.

Ne kvůli časům a rekordům. Kvůli takovým okamžikům miluju běhání.

až do Vraného, tam na kopec a sjezd přes Opiddum do Břežan. Tedy -sjezd: na pár místech jsem vedl, protože moc velké kamení, moc zkopec a moc mokro a ubrždění.

Pak otočit a Břežanským údolím nahoru a pokračovat přes Břežany po poli směr Modřanské rokle a zpět na nábřeží.

Jo, a nakonec ještě Petřín.

Z Troje přes Palmovku a Rohanské nábřeží na Letnou.

Co bylo zajímavé ? Kilometr volně, kilometr zrychlit (asi o 1:30 na km) - a moc pěkně to ubíhalo, ale únava přibývala jen pomalu.

Tenhle koncept běhu ještě vyzkouším i na delších trasách

Dnes do obchodu. Na druhou stranu Prahy, takže proč to nespojit s nějakou tou vyjížďkou ?

Až do Malešického parku v pohodě, za ním jsem kus kolo vedl - malej krpál, maliní vlevo i vpravo, dole dva sběrači a ještě tam pokukoval psí čumák - tohle nemohlo dopadnout dobře.

Pak na Čeňák přes Smetanku - hele, tam když se to šlápne nahoru (strava segment!), tak je tam krásný trailík lehce z kopce. A že sem to roky jezdil blbě po rovině...

Z Čerňáku na Kbely a v Letňanech "přes tři kopce"  a hurá na Bohnice.

Tam zklamání veliké - v Ďábličáku na krásném, jednoduchém (dobře, konec byl pohled jak ze střechy, ale nic technicky náročného) někdo začal kopat skoky - takže se mezi nimi musí kličkovat a celkově je to na nic. Řekl bych, že je zmiňováno i tady.

Pak už dolů k Trojskému mostu. Za Velkou skálou u Haltýře jsou trochu předělaná cestičky, takže mé místo, které mi hlava nikdy nedovolila sjet, už neexistuje a místo něj jsou tam dvě serpentýny, které se naopak dají sjet se zavřenýma očima.

Na Trojské lávce jsem zase kolo vedl, jak největší blbec, protože tam na lidi a dopravní značky kolaři prostě serou (pardon, my french).  Ostatně prasení, co jsem viděl v centru překonává všechny mé představy a za chvíli se pomalu budu stydět jet na kolo, hozen do jednoho pytle s těmihle hovádky (červená, chodník, přechod na červenou, a za křižovatkou zpět do provozu... např.)

Kolo jede pěkně, docela žasnu, jak si poradí s kořeny a  kopci. Stějně tak žasnu, jak je to (než si zvyknu) neobratnej krám s ohromnou setrvačností. Co jsem byl zvyklý tělo držet kolmo a kolo v zatáčkách ovládat jen od pasu dolů, tak teď hezky náklony celého těla.

Sice se starem s cílem odjinud, ale jinak Zbraslav, Černošice a zpět.

Tady je vidět, že to bylo o dost rychlejší, než na starém kole - a to jsem se bůhvíjak nehnal.

Seřízení kola se docela podařilo, ale zatím vidím problém v sedle - je moc placaté. Dám tomu ještě pár desítek kilometrů a uvidíme, jestli půjde z domu nebo si zvyknu.

A teď ještě kolo vzít do terénu.

Tak asi takhle:

(Žluté a oranžové jsou osobní rekordy)

Po ukradení už mám zase na čem jezdit: Maxbike, 29 palců, hardtail.

První dojmy ?

Je to velké. Neobratné. Rychlé.

No, nastupuje se tam málem po žebříku. A to mám stejný rám jako předtím na 26. Na (ne)obratnosti si musím zvyknout. I přes dlouhá představec a široká řidítka to donutit zatočit na pětníku úplně nejde. A v rychlosti ? Setrvačníky z kol jsou pekelné. Ale zvyknout se na to dá.

Ale ta rychlost... nikam jsem se nehnal a stejně mám na stravě 1-3 top časy v místech, kde jsem jel. Včetně drobnosí jako průměr 34 km/h na Nuseláku. A fakt jsem neměl pocit, že se moc snažím.

Musím dokoupit ještě světla, blatníky... a hromadu podobných kravin, ale to hlavní - kolo už je.

Jo, a ještě pořádně zabezpečit garážování.

Po přivezení kola jsem se večer šl protáhnout. Hodně v klidu, pomalu. Stejně mě pořád pobolívá kyčel. Ale s doktorem zatím váhám.

Nakonec z toho byl druhý nejlepší čas na výběhu Stromovkou na Letnou (neplánovaný) a pak ve sprintu přes Letnou - tam jsem přidal zcela záměrně a pokud bych to místo šestistovky vydržel kilometr, byl by to nejrychlejší čas na kilometr. Kdyby, žeano.

Ale příjemné na vyčištění hlavy

Vlastně zajímavé na tom bylo, že jsem se vydal ze zátoky do přehady. Tedy, vzhledem k lodnímu provozu, nejsem takový cvok, abych to vzal napříč Slapskou přehradou. Takže jen podél břehu.

A v přehradě me překvapily vysoké vlny. Jasně, dalo se to čekat, ale zátoka jako sklo na o pár stovek metrů dál je to jak na moři.

jen v opačném směru. Rotunda, Slapy, Přestavlky, Ztracený mlýn a domů

Dnes jsem si běžel pro osobní rekordy na dvou úsecích. Což se splnilo - jak prudké stoupání, tak rovinka s kopcem nakonec po kilometru padla a oba osobáky šly o 20-30 vteřin.

První je na obou bohužel nějaký cvok :), který tam bežel jednou, zadupal mě o minuty ... když on podle Stravy má maraton za 2:30... no...

Výbeh z chaty na Slapskou přehradu. Napřed Přestavlky loukou dolů a pak po silnici na hráz.

Zpět víc silnice do Slap a tradičně domů.

Příjemně to ubíhalo

pár (doslova) kilometrů. Začalo mě to hodně bavit.

Flákání a pár stovek metrů plavání. Zkouším kolik toho uplavu jakým stylem - a u kraulu se mi pravidelně objevuje bolest/křeč v pravém lýtku. Je jedno, jak se rozcvičím či co udělám - po pár metrech tam tu bolest ucítím a když nepřestanu, skončím na mělčině na pár minut, než to odezní. Hnus.

než seriózní plavba. Píšu jen pro úplnost.

Hezky zlehka, ze Štěchovic údolím Kocáby... čtyři kilometry po rovince, v klidu... a pak to přijde. Další tři jak běh do zdi. 

Znal jsem z kola, takže jsem přesně věděl, do čeho jdu. A vlastně: nebylo to špatné. 

Seběh mimo cestu skrze  pole rozryté divočáky na druhé straně kopce byl o dost horší...

Pomalu a krátce. Kromě PR  na jednom nechutném stoupání. Takže už na toho mizeru ztrácím jen dvě minuty...

Blbě se mi běha z kopce. Kyčel pořád nic moc, takže buď malé krůčky nebo jen jít. Všechno lepší, než neběhat vůbec, žeano.

A pokud vše půjde, na zítra to bude zase něco vypečenějšího. 

tradičně na Slapech v zátoce - subjektivně mi to jde lépe, těch 1.5 km bylo v kuse a vlastně to byl příjemný relax

Včetně těch nemocí a pauz - dneska dokončeno (prvních) letošních 500 km běhu

U Slap, v Přestavlkách, v díře ze všech děr největší, mě na strava - segmentu předběhli. A to tak, že od dvě minuty. Plus se objevil další běžec, který si to dal také - ale ten je půl minuty za mnou, takže dobrý.

Kde se tam vůbec, uprostřed ničeho, berou ?

Ale k tomu borci - jsem v klidu. Ve srovnání je rychlejší na kilometr o dvě minuty, na půlmaratonu o hodinu. A taky má za letošek naběháno o 1500km víc.

Tudíž ho nenávidím jen trochu, protože je v naprosto jiné kategorii.

Co jsem si včera zkusil na nečisto, dnes bylo poklusem. Nevěděl jsem, co mě bude či nebude bolet, takže cíl byl postupný: troja, když to půjde Roztoky, když to půjde Řež, když to půjde Kralupy. 25 km.

Krátká verze: šlo to. Vybíhal jsem v parnu, kdy se meteorologové trumfovali varováními před bouřkami, kroupami a kdovíčím, 30+C ve stínu, lilo ze mě...

Celou cestu byl výrazně menší provoz než včera - kolařů i bruslařů pomálu. Noha překvapivě nebolela a do Roztok jsem přiběhl v pohodě. Cíleně pomalu, ale v pohodě.

Pokračování do Řeže bylo jasné. Včetně dvou občerstvovaček - dnes jsem vypil vše, co kolem trasy teklo.

V Řeži jsem měl lehké pochybnosti, ale 11 km nevypadalo tak zle. Jako ne že bych nebyl přehnaný optimista, týden předtím jsem neběhal...

Nakonec mi optimismus vydržel do dvacátého kilometru. Tam jednak začalo bouřit (hromy nad hlavou, vich, ale jinak nic), jednak hlava odmítala dál. Nohy bolely, ale v mezích normy, dýchat šlo nosem a bez problémů, ale hlavě se nechtělo. Nakonec jsem to nějak překonal a dolezl na vlak.

V něm jsem si, abych měl lepší výhled, sedl do prvního patra - a po půl hodině na výstupu bylo sakra těžké ty schůdky sejít... Stejně jako poslední cca dva kilometry od vlaku domů.

Čas je tragický - jednak jsem záměrně běžel pomalu, jednak všechno to občerstvování... nejdelší kilometr jsem měl za 14 minut :)

Ale bylo to pěkné a doufám, že jsem to zas moc nepřestřelil a běhání bude pokračovat.

O berličkách přes Stromovku a směr Roztoky. S tím, že pokud to půjde, tak i dál.

Šlo to a za dvě a půl hodiny jsem byl v Řeži, kde jsem si počkal na vlak a zpět domů.

krátké, ale v mezích možností intenzivní. Ochladilo se; rozdíl voda vzduch byl poměně malý, takže voda byla jako kafe.

Asi po stu letech plavání. Do vody na Slapech jsem lezl za deště, takže nikde nikdo. Pomalu zátokou, baj voko půl kilometru tam a to samé zpět.

Rozhodně ne na rychlost, zvolna jsem střídal prsa - kraul - znak a tak nějak jsem to odzvevloval.

Rozhodně to bylo fajn a další týden, co mě tam čeká, to bude alepoň jednou za den. Raději dvakrát.

Nordic walking na okruhu Stromovka - Most barikádníků - Trója a zpět. Proti běhu pomalejší, zase ze zátěží na ruce mě tlapky pěkně bolely (1kg na každé navíc).

Alespoň nějaký pohyb.

Bez kola, bolavá kyčel, moc možností pohybu mi nezbývá. Takže nordic walking z Pankráce do Bubenče. V noci, v dešti, nasranej ze ztráty kola.

nějakej zmrd mi ukradl kolo. Z paneláku, ze zamčené kočárkárny. Takže jsem pěší.

Jo, na Policii nahlášeno, ale šanci tomu nedávám.

když nevidím ? Asi tohle.