se zdají jako dobrý nápad. Třeba vyrazit běhat jinam, než obvykle. Třeba na okruh Poděbrady - Nymburk. Třeba v létě.
Už infocedule na dálnici mě měla varovat - vzduch 22C, asfalt 45C. Měla.
V azil jsem od nádraží v klidu pře promenádu a k Labi. Uf, slunce. Zpomaluju, nicméně pokračuju dál. Mám v hlavě, jak strašné to bylo, když jsem do Nymburka dobíhal z Kolína, takže si trasu dělím na pětky - první je půlka tam, druhá je opravdová půlka - jasný, ne?
Pod stromy to jde, ale druhých pět je po sluníčku a musím říct, že je to fakt dlouhé. Dobíhám k nymburské elektrárně a hledám občerstvení. Dávám na ex půl litru kofoly a otáčím to zpět (hm, tak sice na ex, ale dojít, vystát frontu, čas na kilometr 11 minut a naděje na cokoliv rozumného celkově nula. Ale co, stejně jsem pro osobák nepřišel.
Vracím se po druhém břehu sice víc stínem, ale od patnáctého km toho mám fakt dost. Horko mi je, nebaví mě to a ani vědomí, že běhám tam, co Zandl, mi nepřináší radost.
Na osmnáctém vbíhám zpět na kolonádu, dotočím tam těch devatenáct a vrhám se na pramen Poděbradky.
Jo, dneska to bylo náročné.
