Je to tu. Večerní jízdy/běhy se zaplnily kočičíma očima, které mě sledují. Tu z trávy, tam sedí na sloupku od plotu. Občas je to mírně znepokojivý pocit, když očka světélkují v odrazu z čelovky na desítky metrů předemnou, ale vlastně jsem si zase zvykl a beru to jako příjemný doprovod.
Že tam někde v lese nejsem sám.
