jako jdu se krátce vyklusat a pak je z toho poatnáctka. Alespoň pomalu - přes Nuselák do centra - musím říct, že vánočně vyzdobený Václavák vypadá skvělě a proklusat ho je fakt zážitek.
A když už centrum, Vánoce a historie, tak ještě Karlův most. A pak už v klidu po nábřeží až k Jeremenkově, kde jsem se podíval, za jak dlouho mi jede autobus a pak si ji eště vyklusal, protože trčet tam čtvrt hodiny by po běhu zavánělo zápalem plic.
To jsem fantazíroval, jak by se běželo na 2h+ smyčku Girls od Beastie Boys a do toho vzpomínal, na skejtovou U-rampu v Luxoru u Sakiho, kde na tuhle hodbu probíhala nezřízená skate/brusle session.
Taková ta, jak si na ni vzpomenete ještě po letech
Dohodli jsme se s V, že se proběhneme společně. On se dává dohromady po operaci, já po půlce.
A navic - má tendence vystřelit (na své poměry) rychle, takže záhy odpadne a musí zvolnit do chůze. Takže pro mě ideálná dělat mu balvan na krku a bezdit ho ze všech sil až k 7:30 na km.
První jsem úplně neodhadl délku na sraz - myslel jsem dva, dva a půl, byly to čtyři.
Pak tramvají na Malostranskou a přes centrum do Podolí. V klidu, pomalu, ať se dá povídat. Jen ten nedostatek odpočinku - nohy mě bolely a na těch necelých devíti jsem toho měl tak akorát. Až jsem zíral, jak moc špatné to bylo.
Nicméně V jsem udržel a celé to odběhl.
Po včerejšku je to jen regenerace. Pravda, byl pokus vyběhnout, ale po jednom kilometru jsem si dal lejké kolečko na strojí a další km doklusal domů.
Stačilo.
Už nějako dobu se snažím najíst morál na dvacítku. Když jsem se v lednu na jeden závod přihlásil.
Tak proč ne dneska ?
Oblíbená trasa směr Lahovice a zpět do centra. S tím, že jsem se snažil lehce zrychlit - což na plce pro mě znamená někam k šest na kilometr.
Nakonec se zadařilo (6:05), ale musím říct, že na konci jsem byl solidně mrtvej. A to tak, že jsem sebou prásknul na čisté rovině, protože se mi zamotaly nohy.
Jako zlatej bolestivej hřeb byla cesta domů. Z 22km jsem jel tramvaj/metro (jinak by to bylo ke třiceti a to fakt ne) a výstup z metra nebyl nic jednoduchého. Nápad od metra doklusat domů byla kravina na entou - nohy hezky zatuhly a nechtely se hýbat a nechtěly. Dovlekl jsem se domů a nebe nastalo až ve vaně s vodou.
Jo - a hroší výkony se zlepšovaly: půlka o šest minut a 10 mil, 15km a 20 se taky o cca 4 minuty posouvaly.
na rozklusání Jeremenkova dolů, po nábřeží a zpět trochu rychleji. Včetně Jeremenkovy, když mi ujel autobus.
Pod Vyšehradem mě s pohrdavým výrazem předběhl nějaký běžec a hodil po mě pohrdavý pohled. Na cestě zpět jsem ho dal zhruba dvojnásobnou rychlosti a asi tam stojí ještě teď a přemýšlí, co se to kolem něj prohnalo :)
že to byl jeden z těch hloupějších nápadů - ale v každém případě zařadit do běhu dvakrát Petřín je poměrně drsné. Pro mě a zatím.
Nahoru kolem Nemocnice Pod Petřínem to na mokrých kostkách docela klouzalo a s podkluzováním do kopce síly mizely docela rychle.
Z kopce zase protestovala záda, ještě to není úplně v pořádku.
Ale zase - i když jsem se neštval, zaostal jsem za osobákama na Petřín o deset vteřin. Doufám tedy, že doběhám konec měsice a pak zase trochu zrychlím.
Po delší odmlce zase desítka. A byla nějak podezřele dlouhá. I když ano, schody na Vyšehrad tomu moc nepomohly.
Nechtěl jsem na Stravě s nějakou desítkou otravovat - a ejhle, ono mi to ten arčývment luplo samo.
Jinak mžilo, byla mlha a na půlce běhu jsem nepotkal ani nohu. Skvělé.
Už jsem psal, že běhání se sluchátky ne-e. Což o to, aby držely v uších jsem jsem vychytal a Sennheiser MX 686G seděly jak přilepené. Jen mě štval ten ten kabel, který se věčně někde zachytával o cvičební stroje nebo mě při běhu obtáčel.
Udělal jsem si předčasného Ježíška s tím, že dám hudbě ještě šanci. Creative OUTLIER SPORTS byly ještě v limitu, co jsem za sluchátka byl ochotný dát.
První dojmy?
V uchu sedí dobře. Střední velikost špuntů se zdála velká, ale při prvním běhu se sluchátko dostalo zbytečně hluboko do ucha. Dodávají se ještě dvě velikosti, uvidíme.
Než se dostanu ke zvuku (nějak to hraje, měl jsem lepší i horší, za ty peníze jsem čekal víc - a to je vlastně všechno) - nemá to kabely. Jen jeden za krkem a celkové je to fantastické. Nikde nic nevisi, neplácá se. Prostě spáruju telefon a jdu. Zůstávají trochu obavy o nesymetricky umístěný mikrofon s baterii (nebo co je to za krabičku), ale teď v zimě, v šále a vysokém límci, se kabel někam schoval a v žádném případě netahal na stranu. Až budu v létě jen v tričku, možná to bude chtít nějaký klip za krk a chytim kabel tam - uvidíme.
Okolní zvuky tlumí slušně, když jim vyčtu, že až moc tak je to spíš můj problém a musím si pře běhu dávat pozor - ne chyba sluchátek.
První dojmy tedy fantastické a dávám běháná s hudbu šanci.
Objevil jsem ještě video z léta: cesta do Kralup, Říp a pár záběru z cesty zpět. Tak si připomenu trochu tepla a léta.
Bolej mě záda. Venku jsou 3C. Sneží. První letošní. Beru nevyzkoušené věci. A vybíhám po delší pauze.
Po prvních metrech mi zůstává blažený výraz na obličeji a lehce zryhluju.
Sice jen obíhám park u nás a končím na šesti kilometrech, ale rychlost není tragická a jde mi to dobře. Lehce zvolnit a desítka bude jako obvykle.
Ale to nic nemění na tom, že to byla čirá radost.
je už dlouho. Cesta na Cukrák byla průjezdná, tak co. A z něj do Všenor ? No, raději pojedu po silnici, v lese budou možná ještě stromy.
No, a pak je tu video. Ještě zhruba stejná část ho chybí - došla mi baterka.
Ale pak už jsem jen zmoknul, chytil první letošní sníh a dojel domů.
Černošice mi už lezou krkem, takže o kus jinam - směr Průhonice. Tam je to v pohodě - Krčák a vetšina asfaltu, zpět podél Botiče k Hostivařské přehradě je už veselejší. Louže, bahno, kořeny. Jo, a moje současné pneu jsou na tohle úplně na nic.
Dojel jsem tedy řádně kropenatý a nastalo první letošní podzimní mytí kola před jeho uklizením.
A to je u mě už co říct.
Noční vyjížďka směr Zbraslav, s malou odbočkou na Cukrák. Po nedávné vichřici tam je mnoho popadaných stromů, kolo jsem na pár místech musel přenést. Cesta je lemovány vývraty i ukroucenými stromy - muselo to tam být hodně drsné.
S čelovkou se ale dalo bez větších problém, i když pomalu.
A desítky srnek mě sledovaly, co v tom lese blbnu.
Odpouštím si všechny jídelní věci, které bych už nemusel jíst, denní dávka kalorií je rozumná, sportuju jak o život - a furt nehubnu. S tím, že není odkud bude na pořadu dne tak za dvacet kilo.
Takže nechám to běžet takhle ještě týden a pak zkusíme víc zeleniny. Do všeho. Nebo nějakou jinou změnu k drsnější dietě. Drsnější vy smyslu skladby potravy, nikoliv přestat jíst.
Po návštěvě praktické (máte to zatuhlé) malé zlepšení - ale pěší procházky jsou pořád zlo. Občas to vystřeluje přes kyčle dolů a vůbec.
Dal jsem si limit, že pokud se to nezlepší do půlky týdne, zajdu tam a požádám o požadavek vyšetření na neuro či nějakém specilaziovaném oddělení.
Dost rád bych se vrátil i k běhání, byť kilometry na kole přibývají impozantně
Jako každý rok byla i letos orientačně zábavná procházka Pražské věže. Orientační procházka Prahou - na staru dostanete historickou mapu a otázky k vyznačeným místům (čí je pomník před vchodem, kolik je tam sloupů atd) a vzhůru do ulic.
Doprava libovolná, pořadí taktéž.
Letos se mi zdála soutěž sevřenější na Starém i Novém městě, žádná Troja jako minule. Ale i tak byl rzomach od Grébovky přes Náměstí míru k Petrské věži a zpět k Petřínu a Sanošce.
Co letos zaujalo ?
Plus takové drobnosti, že jak jsem si včera dal dvakrát Petřín nahoru, tak dnes to bylo potřetí. A hned pokračování po mé oblíbené zničující cestě přes tři (až čtyři) vrchy (Letná, Hrad, Petřín, Bertramka, Děvím a někdy zpět, 30 km, převýšení kolem 1500m) nad Bertramku.
Vlastně - najel jsem jen 35km, ale z pár stovek schodů jsem byl zničenější, než z o dost delší vyjížďky.
Nakonec mapa bodů a záznam jízdy.
PS. Nakonec jsem měl 18 z 20 bodů, vynechal jsem cíl, protože jsem spěchal a byla u něj fakt fronta. Takže jsem se oficiálně vlastně nezůčastnil.
PPS: Ve výškovém záznamu jsou některé věže videt :)
Proletět zlehka desítku za 28 minut umí kdejaký Keňan, ale máknout si na ní přes hodinu, to už chce pořádný výkon a charakter!
"Povídání o běhu může být namáhavější než běh"
63 měsíců, 6 dní, 6 hodin
