Letem světem Vinohrady i centrem Prahy.
Začínal jsem na Jiřího z Poděbrad. První davy, lidí kam se podíváš. Nic pro nás asociály, ale občas se musím obětovat, že ano. Nicméně vzal jsem si běhací věci s tím, že přesun mezi instalacemi proběhne poklusem.
Axiom je pár průchozích portálů, měnících vzory na povrchu. Pokud nějak reagují na procházející lidi, nevšiml jsem si jak. A jestli.
Vyrážím na Soar v Sadech Svatopluka Čecha. Cestou mě ještě Policie upozorňuje, že tam, co přecházím, není přechod. Zcela s ní souhlasím, lehce zvyšují tempo a tím to hasne. Soar jsou balonky v portálové konstrukci, chvílemi svítící, chvílemi ne. Pod a mezi nimi se tísní lidé. Aha, to je asi celé. Jo, a tady, stejně jako skoro všude, reproduktory vyluzují strašidelné zvuky.
Do Riegerových sadů na Submergence. Někde ukradl žárovičky z mnoha vánočních stromečků a teď se mezi tím dá procházet a žárovičky blikají. Není to špatné, ale ani žádná bomba.
O kousek dál je Man machine a Vladimír 518. Přestože jsem čekal víc, než pár laserů a DJ vybavení plus hlas, recitující popis ASCII kódování (he ?), zaujalo mě to. Efektové mnozí, rámus to dělalo...
Z kopce do kopce na Náměstí míru – Caryatids. Video mapping neurazí a dívá se na něj dobře.
Opouštím Vinohrady a sbíhám do centra.
První potkávám (to zní jako omylem, že jo?) Second Litany v Hybernské. Jasně, předtím jsem potkal poměrně zajímavé věci v Sherwoodu u Hlaváku a přestože nekteří byli jak lampy, nepředpokládám, že patřili k instalaci Signal festivalu.
Second litany mě hodně zaujala. I když se vlastně jedná také o videoprojekci převalujících a měnících se těl na stěnu domu, hodně mě to zaujalo a dokonce i emoce a pocitity to vzbudilo. Tohle se mi líbilo.
Glass na Náměstí republiky nějak souviselo se sponzorem Ťamťung – byly tam mobily a něco jako stvořte si příběh. Další prosím.
Contrained Surface a Octopus Garden v Anežském klášteře odmítám pro frontu (a to je teprve čtvrtek, nechci to vidět o víkendu), volným tempem pokračuji k Heardt – klavír obklopený zářivkami, živá hudba a poblikávání. Hm. Tak dál.
Na Staroměstském náměstí svítí a duní Beyond – dlouhý tunel na epilepsii. Teda vlastně ne. Zvuky, hudba, světla probíhají tunelem, obklopují mě, není kam utéct. Vlastně nevím, zda se mi to líbilo. Spíš ne.
Odbočka k prvnímu placenému Henge v Paláci u Stýblů. Když jsem prošvihl nedávnou autogramiádu a párty k vydání Kmenů, alespoň se podívám dovnitř. Totálně vybydlený interiér uprostřed rekonstrukce skrývá klec z led diod, kouřostroje, stroboskop a pár reflektorů. Rudé nasvícení dodává atmosféru surealistického pekla, umocněnou nezúčastněnou ochrankou, zírající do mobilu. Jo, tohle mě taky oslovilo a moc. Nechce se mi odtamtud, ale po pár fotkách se přesvědčuji a mizím.
Musím oběhnout půlku Václaváku, ale do Charvátovy na White Circle je to kouske. Půlkulaté zábradlí ze zářivek poblikává do rytmu skoro hudby – a také se mi to líbí. Hodně na to má vliv i pečlivé dávkování návštěvníků – jen pár lidí na poměrně velké prostory hodně pomáhá atmosféře.
Napadá mě, že ty nejlepší expozice si nechali za peníze. Hm. Ale hned další Hladina v Klemetinu mě tuto teorii nabourává. Několik reproduktorů s nataženou niti/strunou, která krásně ukazuje frekvenční křivku. Pitomost, ale potěší. Ale ne za peníze na Signalu. O kousek dál Database což je promítání na zeď. Vlastně ničím nevynikající videomaping.
Za rohem si vystojím první (a poslední) velkou frontu na Wave interference – abych se pak sám sebe ptal, co to sakra je a jestli mi ta fronta stála za to.
Nestála.
Vlnící se zářivky a staré vyrhany. Co a jak se navzájem ovlivňuje netuším.
Poklusem přes Karlův Most na Kampu. Hle, skleňěná labuť. Tak ne, Juxtaposition. Když to tak autor pojmenoval, dobře mu tak.
Poslední je 3D videomaping. Tentokrát ne jen brýle za peníze, ale za peníze povinně. Hm. Multiverse není špatné, ale mám pocit, že je to skoro to samé, jako tam promítají každý rok. 3D jen chvílemi.
A to je celé.
Ze Signalu mám smíšené pocity. Instalace mi přijdou málo interaktivní (vzpomínáte na simulovaný větrný tunel na náplavce na Malostranské ?), jako byh je už xkrát viděl (ano, sad balónků na Palackého náměstí). Vzpomeňte třeba na chobotnici z Petřínské rozhledny, propátrávající paprsky okolí. Byla skvělá.
Na mnoha místech hraje dubstep, o kterém se domnívám, že už je nějakou dobu out.
A hlavně – autoři nerespektují či nevyužívají místo, kde je instalace umístěna. U většiny je jedno, jestli je v Praze, na poušti nebo třeba v Kladně. Nevede dialog s okolím, nerozvíjí ho, prostě tam jen stojí.
A to je možná největší škoda celého SignalFestivalu.
