Šel jsem se vyklusat. Ono asi tak - už pár dní mě bolí záda a procházky jsou skoro nesnesitelné.
Narozdíl od běhu. Úplně to nechápu, ale když se dá...
Večer jsem vyběhl směr Budějovické a kolem Kačerova dolů. Najednou se ohládnu a pár metrů za mnou kluše nějaká slečna. Pozdravil jsem, přibrzdil a srovnal tempo s tím, že bysme třeba mohli kus dát spolu.
A tu z ní vypadlo, že si myslí, že jsem profík a že moc hezky pracuju nohama. He ? Já ? Hroch ? A že mě zkoušela napodobit.
Mě. Pravda, přečetl jsem asi tři články o přirozeném běhu, snažím se pracovat rukama, dopadat na střed chodidla a podobné opičárny, baví mě sledovat provázanosti zrychlím máchání rukama, zrychlím. Ale dávat se jako příklad ? A ještě s bolavejma zádama ? :)
Zkoušel jsem to odlehčit, že pokud jsem profeionální atlet, tak asi koulař nebo tak něco, ale slečna se moc nechytala. Nicméně prohodili jsme pár slov a k mé lítosti se po půl kilometru odpojila. Tedy poté, co se zeptala, kam pokračuju a odpověď ji vyděsila (ještě osm...).
Poslouchalo se to moc dobře, ale zatím žádné usínání na vavřínech a vzhůru na další a další kilometry.
