Protože mě začala pobolívat kyčel (ještě jako následek seběhu), zpět na kolo. A na okruhu Zbraslav - Vrané - Zvole - Novodvorská byly zajímavé dvě věci:

• potok a zbytky po deštích v týdnu -a že to muselo stát  za to
• tři výpadky gpsky, takže pár strava segmentů jsem se dřel nadarmo

A jinak taková normální padesátka.

Nejsem si stoprocentně jistý, ale mám dojem, že je to první měsíc, kdy jsem uběhl celkově 100 km.

A to mám ještě dva dny :)

Dnes to fakt stálo za velký kulový.

Horko, zapomenuté zalepené bradavky, střevní problémy půlku cesty, ujetej autobus... A to jsem chtěl lehkej výklus s dvěma strava-segmenty na čas.

Pravda, oba jsem zlepšíl - jeden o minutu, druhej o 20s, ale celkové pocit mizernej.

A to nemluvím o vedru a špatně vybraném tričku, takže jsem to vzal bez něj, špeky ven.

Byla už tma - a vůbec, třeba se pozvracejte

Nohy pořád bolí - seběh z kopce není nic příjemného. Takže pár kilometrů na výklus, z Vyšehradu po schodech jít a tak.

Přestože se mi to zdálo strašlivě pomalé, časy byly pomalejší tak o 10s/km, takže v pohodě. Stejně jako oblíbené schody na Kavčí hory - o 10 pomaleji, než je rekord. Na to, že jsem se nehnal (na hranu možností)...

A nakonec, za odmněnu, doběh do KFC a večeře jako prase..

Večer ještě jedno kolo. Tradiční Zbrasav - Černošice a zpět. Tentokrát foukalo od Prahy, takže rekordy padaly ku Zbraslavi. Nic důležitého, ale pak jsem si řekl, že Lipence - Černošice by se daly zrychlit.

A taky jo. Vítr sice nepomáhal, ale spoň nic nekazil. Dva kilometry, průměr 34,5 km/h na horakovi se širokýma gumama... věřím, že se vhodných podmínek bych se mohl dostat na 35-36, ale tam někde už bude hranice. Ale rád se dokonce roku nechám překvapit.

A samořejmě rekord padl :)

Zpět to bylo proti větru, takže jsem aspoň mohl sledovat všechny kočičí oči, zářící ve tmě.

Původně to měl být běh Pankrác - Dejvice a zpět, ale nohy bolely - takže kolo. Krátká varianta, 20km celkově, snad jen výjezd na Letnou a sjezd Nerudovkou byly zajímavější...

mluvil jsem o dlouhém seběhu po asfaltu ? Mluvil.

Tak dneska jsem málem nesešel ze schodů.

Na zítra je naplánováno 2x8, tak uvidíme :)

Huh. Dnes to bylo dlouhé a do kopce.

Přes golf (rozehřívačka) směrem K Rovínku. Střed království Českého je o kousek vedle, ale ten jsem si nechal na příště. Budu sice trochu bloudit, ale to půjde.

Odtamtud po červené na Červenou horu. Ono +250 metrů na čtyři kilometry nevypadá moc náročně. Ale je. Jeden úsek po čtyřech a chůzi, co šlo, jsem běžel.

Ale průšvih přišel po odbočení na zelenou. Asfaltka. Taková ta vojenská odnikud nikam, ale prostě asfalt. Takže běh buď po něm, nebo v jehličí vedle. Žádná použitelně vypadající lesní cestička. Sakra práce.

Takže z kopce to samé na druhou stranu po asfaltu. Svaly protestují ještě teď, kolena naštěstí dobrý.

Pak už přes Slapy a směr chata. Poslední kopečej jsem šel. Asi by to šlo, ale bylo by to moc na krev a není důvod se zlikvidovat jen tak.

Takže alergie a chata dopadly necelými padesáti kilometry za čtyři dny, co jsem běhal.

Asi dobrý

zda dnes něco delšího, ale nakonec to byl jen pár kilometrů výklus a delší běh se posunul na zítra.

Alepoň jsem udělal pár fotek a volným klusem se loudal mezi poli :)

bez čelovky bos. Vlastně to samé, co včera, jen s malým seběhem podívat se, jak jedou lodě na přehradě (spoiler alert: až od prázdnin).

A samozřejmě jsem věděl, kde mám měřené úseky, takže jsem zabral a všechny jsem stáhl o pár desítek vteřin

Jak tu je vidět, nastala pauza. Vyrobil jsem si něco mezi chřipkou a angínou - a jak se ukázalo, zabírají na to léky na alergii. Sakra, tolik let v pohodě a teď se mám začít děsit léta ?

Dokonce mě to zahnalo z chaty zpět do Prahy pro prášky. Ale zase na druhou stranu: nevětrat, nechodit ven, trpět se změnilo na pobyt uprostřed Slap a po první dávce pilulek jsem šel večer běhat.

Tak si to přeberte.

První Slapský výklus je už tradičně od chaty do slušného krpálu, pak přes Přestavlky (víte, jak to v Přestavlkách vypadá o půl deváté večer ? Chcípl pes je proti tomu označení karnevalového reje za zvuků samby) a přes Slapy směrem na Buš a dvoukilometropvým klesáním zpět.

Hodně asfaltu, dost aut, ale vlastně docela fajn.

Hned večer jsem do Stravy zadal pár úseků a těšil se na druhý den, jak budu trhat rekordy. A to jsem ještě byl natěšený po pauze, takže padlo pár osobáku (1km, 2 míle).

když si myslím, že je všechno na nejlepší cestě. Tak aspoň přijde nějaká ta chřipka. Takže tak na týden konec s pohybem.

Fakt super.

dostat se do stadia, kdy je 12km běh takové to vyklusání na pohodu a ne celoživotní cíl.

Ne, nemluvím o rychlosti - ale o pohodovém běhu. Dobře, zpestřil jsem si to na Moste inteligence jedním sprintem a od Vyšehradu dál 3km na čas, ale pořád to bylo v klidu.

Víc mě rozrušil protiletící, tak 5cm velký, roháč - málem jsem hodil šipku k zemi, jak jsem se té hučící potvory lekl.

Plus pár fotek ze Smíchova a doběhnutý autobus na kopec. Říkal jsem, že od Vyšehradu to bylo na čas, ne ?

dalších třicet dní pryč - a k čemu to vedlo ? Ke zjištění, že to takhle psát je blbost :)

Zůstanu u blogu k jednotlivým dním, zatímco výkony (aehm) mi jistí jiný soft přímo z gps záznamů. A docela uvažuju, že z něj udělám alepoň záklaní xml výstup, který se mi bude načítat sem jako aktuální statistika.

S výkony jsem a nejsem spokojen. Kolo dobrý, to mě netrápí. Spíš běhání - chtěl bych pravidelněji (hm, dvakrát denně?) něco kratšího a místo toho mi tam jedno za dva tři dny padne 12+. Ale vlastně nevím, co by bylo lepší. Nikdy jsem nebyl sprinter, takže pomalu a deleko je pokračování celoživotní kariéry.

Chtělo by to nějaký posun - ale nedaří se mi hubnout. Omezit žraní zkusím o dost drsněji a do konce prázdnin šest dolů - to je dvě kila za měsic, to není nereálné. Když je z čeho. A jo - těch šest kilo znamená dostat se pod stovku, což by mělo přiníst i nějaké zrychlení.

Ony zatím běhy by mohly být rychlejší o nějakých 15-20s na kilometr - ale víc mi vyhovuje pomaleji a mít dost sil a ne na konci padnout a vzpamatovávat se z toho další týden.

Jako další tajný běh mám Praha - Kralupy. Opět - znám z kola. Je to celkem 25, pokud bych to protáhl do Veltrus, jsem na 30. Tak na čtaři hodinky běhu. Jasně, Keňané mají maraton za dvě, ale co já, copak jsem nějakej černoch ?

Plus logistika - nějak se zcivilizovat před nástupem do vlaku zpět by neškodilo - budu smrdět jako stádo opiček makak...

Takže plán je někdy koncem léta třicet. A přístí rok maraton za nějaký rozumný (pod 5h) čas.

byl v plánu, nakonec se to natáhlo skoro na 12 km. Ale bylo to alespoň zvolna.

Přes Stromovku, Tróju, Rohanské nábřeží na Letnou.

I když jsem běžel pomalu, nakonec kilemetrové časy nejsou tak hrozivé - resp. mobil hlásil průběžně daleko horší časy, než se nakonec z gps záznamu spočítalo.

Další plus jsou vyklusané Letenské schody. Pomalý začátek, pomalý střed a neuspěchaný závěr přinesly ovoce a tak jsem se mezi davy lidí, popíjející a slavící nahoře, přiřitil jako velká voda. Ne že by to někoho zajímalo. Ale vyběhl jsem!

Podle Stravy se mi potvrzuje, že kopce mi jdou - zatímco na rovinatých segmentech hájem posledních pár pozic, na brutálních kopcích (schody, Petřín apod) se pohybuje lehce za polovinou.

Asi běhající většina bere jen rovinky...

Asi mě dohonilo sportování za poslední dny - pořád mě něco bolí, není chuť, prostě si tělo řeklo, že chce pauzu.

Tak mu ji dopřávám.

Ale už mu brzo skončí :)

Posilování v parku. Fajn. Takže:

1km běh do parku, jedno kolo na strojích, 3km na vyšehrad, tam nejsou všechny stroje, takže dvě kola toho, co je, běh 2km do Podolí, tam jedno kompletní kolo na stoječkách a 1km pod schody.

Tam mi došla síla, chut a vlastně všechno.

Takže jsem schody v klidu vyšel, v klidu došel domů a hotovo.

Se cvičením se to ukázalo o dost náročnější, než jenom zaběhnout pár kilometrů.

Bleh

a relaxu jen tak zlehka na kolo. Zbraslav, Černošice a zpět. V klidu, na pohodu.

Jo, zadní duše s asi milionem záplat začala zvolna unikat, plášť je trhlej na straně. Bude se muset koupit novej...

Jo, jsem socka - ale i když závod City Cross vypadá zajímavě, tak šest stovek starovného prostě nedám.

Škoda.

Týýý vole... ja to fakt dal. Ne závod, ale celkem 22km v kuse (dobře, dvě občerstvovačky, obě na minutu...).

Autobusem (ze zácpy do zácpy) směr Lipence a pak na Prahu to, co jezdím v noci na kole.

Hele, poklusem je toi úplně jiný. Víc času, všímám si, kolem čeho to vlastně jedu/běžím. První kilometry mezi poli je vyloženě slast a nádhera.

V Čenošicích uhýbám na cyklostezku a mažu směr Praha. Prvních deset je hodně v pohodě, několikrát se brzdím - vím, že by to teď šlo rychleji, ale vím, že je dvacet předemnou a nemám s tím žádné zkušenosti.

První občerstvovačka v Radotíně - hydrant, takže lehce napít (měl jsem víc), hlavu pod vodu a běžím dál. Tedy, ty pohledy - jak jsem namočenej, musí to vypadat, že se takhle potím. A pokud se takhle potím, tak infarkt za 3...2...1...

Brzy schnu a dobíhám na 12km na druhou občerstovavačku. Vychlazené nealko pivo neznámé značky chutná božsky, snažím se ho nedat na ex, moc se nedaří a běží se dál.

Neodhadl jsem trasu - podle měření mapy jsem měl mít 22 někde u Železničného mostu. Pche, tam mam s bídou devatenáct, takže otočka pod Vyšehrad a doufám, že do Jeremenkovy to vyjde. Akorát - 22 a pár metrů navrch, takže mám jistotu, že na Stravě bude zaznamenám půmaraton.

Nahoru na Pankrác autobusem, od něj domů mě už dost solidně bolej nohy, ale nic tragického. Večer po vaně se to v klidu rozleží o něco víc. Jestli budu ráno chodit v tuhle chvíli neodhadnu :)

Poznatky:

• Stejně jako cyklisti se i běžci kus za Prahou zdraví. Hranice je někde kolem Lahovického mostu.
• Strašně záleží na prostředí - takhle zajímavou desítku, jako začátek, jsem snad neběžel. Vůbec jsem nesledoval kilometry, jen se kochal. Pro přístě tedy zajímavé trasy.
• Pokud bych zachoval časy, byl by maraton ke 4:45. Nic moc, ale byla by to strašná bomba.
• Maraton: pokud, tak začít trénovat podle nějakého plánu a cíleně. Teď bych to viděl na padnutí někde po 30.
• Poslední dva kilometry jsem neustále kontroloval vzdálenost v mobilu, jestli s tím už můžu praštit.
• Nakonec jsem si o pár vteřin zlepšíl osobák na jednom  úselů pod Vyšehradem - po té dvacítce. Spíš ostuda, co jsem tam předtím dělal.