Už chvilku mi leží v žaludku tenhle článek o maratonu: https://www.irozhlas.cz/komentare/maraton-praha-komentar-tomas-kohout_1705081139_kro
V kostce - půl roku příprava, tréning a vyšetření a pak maraton. Což o to, na podzim jsem měl stejný plán. Ale tenhle článek mi prostě leze na nervy. Drobnosti. Od za půl roku natrénuju přes pomalé tempo 6min na km po žádný cil na startu. O zdraví nemluvě.
Chybí mi tan respekt a snaha sáhnout si na dno a dát to. Jasně, maraton je vcelku módní záležitost, ale - na start jdu s tím, že to dám. A jinak tam nelezu. A uvědomuju si, že dvaačtyřet kiláků je sakra porce a za půl roku s bolavýma achilovkama nemám šanci. Takže neskuhrám nad tempem, když najdu technicky lepší způsobe běhu, tak prostě nezrychluju ale šetřím síly a držím tempo...
Mě taky zastavila hlavně achilovka, pak nedostatek tréningu. A věděl jsem, že na to nemám, že to není jen epizoda, že nestačí zaběhnout to a zničit se na dalších několik dní.
Ale jak kdo chce. Pokud to půjde, tak na podzim chci nějaký půlmaraton a příští rok na jaře se uvidíme na startu.
