Krásné, skoro jarní počasí. Místo teplých kalhot šusťáky, pod lehkou bundu dvě vrsty (zpanikařil jsem, jedna by stačila) a potkávání běžců jen v kraťasech. Což mi přišlo trochu přestřelené, ale budiž.
Okruh přes Vyšehrad. Chtěl jsem na větší pohodu než včera a podařilo se. I rychlejší to bylo a hlavně - kromě dvou zastávek na přechodech přes silnici nebyl problém s dechem.
Tedy dobře - na schodech to byl tradiční první blok a zbytek dojít, ale než tohle vyběhnu, tak to ještě pár měsíců potrvá. Vždyť i zlepšení Zámeckých schodů o minutu loni trvalo tři měsíce běhu všude možně.
Všude je spousta vody a sníh mizí před očima, takže běžecké boty sice hned navlhnout, ale o sto metrů dál už jsou zase suché. Ale do louže na fotce jsem málem vletěl. Asi jsem myslel na bobra...
A v neposlední řadě jsme čil odpoledne s malým na procházku - a skoro půl okruhu, který běhám, jsem šel se zátěží +15kg za krkem. Taky tréning.
