Protože ač je tam pěkně, velmi často se mi tam nechce, nebaví mě to a až mě tam běhání štve. Přesto se tam vracím.
Pamatuju si poprvé, jak totálně znechucený a naštvaný jsem kroužil po velkém okruhu, sralo mě to neskutečně - a tehdy to byl první čas pod hodinu na deset kilometrů.
Od té doby se to stejně stalo i na pětce.
Vlastně Stromovku spíš probíhám a přes most směr Palmovka, Rohanské nábřeží a Letná.
Asi už tušíte: nechtělo se mi, štvalo mě to a byl to třetí nejlepší čas na deset i na pět kilometrů. Vlastně mohlo být lépe - ale první tři kilometry jsem se rozklusával a když jsem si všiml stabilního tempa pod 5:30, už to honit nešlo, byť jsem si kontroloval, abych už až do konce příliš nezpomaloval.
Ono to u mě hodně souvisí - když bežím desítku na čas, většinou padnou všechny rekordy před tím - míle, dvě, pětka... Málokdy zkouším na čas běžet něco kratšího. A adekvátně u půlmaratonu.
Mimochodem - také bylo 27C, v jedenáct večer.
Nakonec to nebylo špatné, ale radostný a pohodový výběh to nebyl.
