Bohužel, jako mockrát - někdo přinesl rýmičku a tím pádem sport spončil. Alespoň jsem potajmu máchal kettlebellem (jo, steplotou fakt super nápad), ale teď už dvakrát se podařilo vyrazit na ovál. Jednou trojka na rozklusání, dneska pětka. A (na mě) ne až tak v tragickém čase.
Vlastně mi ovál úžasně vyhovuje. Může být tma a lampy z okolích ulic mi dávají dostatečné světlo, nejsou tam kořeny a vlastně můžu myslet na příslovečného bobra a ne na to, kam běžím.
Hodinky pravidelně odpípnou vzdálenost, intervaly se běhají samy - tu zatáčka, tu rovinky, jedno kolo dvěstě metrů... Takže vlastně spokojenost.
Ostatně v plánu není ani nabíhání bůhvíjakých objemů, to bude mít čas po Novém roce - teď bych chtěl na (sranda) závodech 12. prosince dát pětku poprvé po pětadvacet. Takže teď rychlost a vzdálenosti do deseti kilometrů.
I když - ono pak na výsledném čase taky až tak nezáleží, že jo.
