Stromovka a centrem

Po koncertu v Rudolfinu ? V deset večer ? V mlze, že by se dala krájet ? Ideální čas a počasí.

Skrz Stromovku, kde svítilo méně lamp, než by bylo ideální, když si nevezmu čelovku na Hlávkův most a přes Vltavu. Na vlastní oči jsem viděl ta úchvatná cykloopatření, které se naštěstí/bohužel nestačily projevit dřív, než část přes Vltavskou málem spadla.

Cestou jsem ještě uklidňoval kolemjdoucí slečnu, že to co dupe a funí není ani úchylák, ani stádo prasat... jen jeden běžící hroch. Apropó: šest na kilometr je pro mě (už) vcelku pohodvá rychlost. Ukazuje se, že jak jsem doposavad nabíral objemy na velmi pomalé rychlosti nebylo špatné, ale trochu zrychlit za to stálo.

Trasu jsem měl vymyšlenou už z koncertu - Azrael od Suka občas dovolil toulat se myšlenkách velmi daleko. Další zastávka: sprint přes Karlův most.

Výhoda: v mlze a mžení tam  nebylo mnoho lidi. Nevýhoda: v mlze a dešti mi klouzaly boty. Ale podařilo se a osobáček na celý most padl a zrychlení na půl kilometr o pět vteřin. Ono je tam zákeřný ten rozběh do kopce, kdy to stojí strašne moc sil, stejně, jako doběh z kopce, kdy už to rvu vší silou přes paty. Příště zrychlím už od začátku a uvidíme, co se stane. S tím, že tohle je rychlost na úrovní osobáku na kilometr, o kterém doufám, že už by brzo mohl padnout.

Na výklus Nerudovka nahoru a segment s poetickým názvem Theres a Starbucks at the end. Když se dívám, kde končí, tak jsem neměl cvakat pár fotek z vyhlídky u Hradu, ale doběhnout ho. Příště.

Odtamtut přes Jelení příkop, kde jsem kopec k tramvaji vyletěl jako nikdy (asi si tam dám segment) a přes Kulaťák domů.

Celkově to dalo lehounce přes hodinu, takže na to, že jsem alespoň tři minuty nabral v Nerudovce, to nebylo špatné.