Začnu odzadu: ve stínu 12C, na sluníčku výrazně více - a stačí moirové tričko a lehounká šusťákovka a při posilování v parku je tepla až až.
Kruhy mi ale kazili spulucvičící kolegové - počasí je také vyhnalo ven a ne že by se na stoje stály fronty, ale musel jsem měnit pořadí. Katastrofa největší a nezvyk, jako bych tam byl poprvé.
Mezi koly to byl tradičně běh na 1km kolem parku. Nevyznám se v achilovce - měl jsem dojem, že bolí i po protažení a rozcvičení, ale samotný běh byl v pořádku. Asi pomáhá zázračná konopná mast.
Ta, mimochodem, je další zklamání: čekal jsem domácí sádlo a kytky pěstované za chalupou a on je to normální průmyslový výrobek. Po týdnu mazání se zázrak (zatím) nedostavil a nejvíc to chutná psovi, který se po ní může ulízat, tudíž musím nohu mít položenou z dosahu.
Běh kolem parku byl první pomalu, druhý, že si dám kilometr na čas. To bolelo. 5:50. Takhle jsem loni na konci léta běhal desítku, žeano... Nicméně pokud nepřijde (další) zranění, tak se to poddá. Minule to trvalo asi tři měsíce, než běh začal vypadat trochu k světu, teď končím první...
