Po včerejšku to chtělo trochu relaxovat. I když mám pocit, že pod deset kilometrů nemá cenu ani vázat boty, dneska stačila osmička velmi, velmi vycházkovým tempem.
Večerní Stromovka má své kouzlo. Hloučky piknikujících se vytrácí, rozsvěcí se lampy a kreslí stínohry křovinami, park se vyprazdňuje a dá se potkat spíš jen pár běžců. Cestičky plné kořenů se noří do tmy a občas se ozve rána a zasakrování.
Kachny se ukládají ke spánku na molo, aby je dupající běžec probudil a ony si kejháním mohli stěžovat, proč je kdo zase obtěžuje.
A do toho tempem, co noha nohu mine, poklusávám a kochám se okolím. Neřeším časy, vzdálenosti - i když hodinky občas pípnou - a jen si užívám běh.
Víc takových večerů
