jsem jak zmoklá myš. Cesta do parku v pohodě (jako na noc a 6C), první kolo na strojích taky, dobře, trochu jsem ho flákal, protože jsem se těšil na běh, první kilometrové kolo taky - no a pak začalo pršet. Lejt, abych byl přesný. Dal jsem ještě dvě kola (to byl plán, přidat mezi cvičení tři kola po kilometru) s vypětím sil, pokus vrátit se na stroje, realistické zhodnocení počasí a výklus domů.
Tedy - cestou mám takové podloubí - a je to dobré na zrychlování. Řekněme každé tři sloupy přidat a takhle až do konce. Nebo do bezvědomí. Na konci docela fofr (na mě) a pak přechod do výklusu mi přijde, jako bych se zastavil. Na gps to tak vidět není (je to pod střechou a mezi paneláky), ale na tepovce jo.
Domů, do horké vany - příjemná změna po tom studeném dešti...
