S koncem roku se blíží bilancování, nostalgie a podobné věci. Dívám se tu na poličku, kdy se mi nastřádalo pár finisherských medailí a přemýšlím, jestli je dobře dávat medaile za účast nebo ne.
Vlastně mě k tomu trochu dosťouchl syn – párkrát se mnou běžel a medaile byla – a pak měl cvičení v Sokole a tam se odměňují jen první tři – ostatní jen mini diplom za účast. A najednou “táto, proč nemám taky madaili?”
Dajli medajli... Ale jo, proč? Kromě ceny útěchy za obvykle předražené startovné, že ano. Takže to vypadá, že se tu šmahem snažím odsoudit medaile za účast.
Ani náhodou.
Můj první maraton – a kdybych po těch stech hodinách na trase nedostal tu placku, přišlo by mi to líto. Přesto, že na nějakém šestitisícím místě nemám nárok. Jak to? Tohle každej neuběhne!
A opět – ostatní jsou hezké zpestření, ale význam a smyslu pro mě nemají. Dokonce ani nemám speciální poličku či věšáček na medaile...
Dokud bude běhání masovka, všichni budou chtít za účast a ne za výkon. A já si nebudu lámat hlavu blbostma.
