Tedy – alespoň pro dalších pár týdnů.
Noc, listí, čelovka. Nic neobvyklého. Až na jednu díru, která pod tím listím byla schovaná. Špička nohy pod tělo a dupnout celou vahou.
Křupnutí až v lebce. A okamžitě jsem věděl, že je zle. První krok, jo, je to v háji. Tak dobře – kde jsem. Hm, na autobus 1.5 km, na tramvaj 2. Sem rychlá stejně neprojede – tak co, pomalu směr mhd.
Tyhle výrony znám z bruslí a skejtu, takže dost vím průběh, diagnózu a léčení. Dobře, u dochtora bych asi nafasoval ještě sádru, takhle doma vezmu berle a bude to.
Dopajdal jsem se na tramvaj – takže kdyby tam bylo něco ulomeného nebo přetrženého, tak bych to nedal. To vím.
Večer už tlapka oteklá, dnes ještě víc. Dva a půl, skoro tři kotníky... O berlích se to dá, snažím se to maximálně odlehčovat...
Víc mě štve, že v poslední době mi klesaly jak zevlovací časy, tak tepy – takže jsem se zlepšoval. No, teď to bude tak měsíc bez, což bude brutální sešup zpět, a i na plánovaný maraton to bude chybět.
Takže táhni a srůstej.
